Hlavním kadaňským kostelem je děkanský chrám Povýšení sv. Kříže na centrálním kadaňském Mírovém náměstí. Zdaleka však není jediným kostelem v Kadani a okolí, který stojí za návštěvu!
Původně raně gotický, později barokně rekonstruovaný, kostel Stětí sv. Jana Křtitele se nachází na Špitálském předměstí. Nemůžete jej přehlédnout, pokud půjdete z centra brabakánem Žatecké brány směrem k řece Ohři. První zmínka o kostele pochází již z roku 1183 a má být údajně zbudován na místě někdejší kadaňské svatyně ještě z dob keltského osídlení. Výstavba kostela a jeho nejstarší historie je spjata s rytířským řádem johanitů. Johanité od roku 1186 drželi vlastnická práva tehdy ještě k osadě Kadaň. U kostela johanité zřídili špitál, který dal později pojmenování celé okolní městské čtvrti. Za dobu své existence kostel mnohokrát vyhořel a nejednou byl poškozen během válek. Své nejhorší období si však kostel prožil až v druhé polovině 20. století. Od 80. let byl totiž ve zcela havarijním stavu, jeho omítka byla opadaná a krov propadlý. Celková rekonstrukce kostela pak proběhla až po roce 1989, kdy prošel celkovou generální opravou, na které se podíleli památkáři i restaurátoři ze všech koutů České republiky. Zcela se tak například podařilo obnovit a zrestaurovat stropní barokní fresky s výjevy ze života sv. Jana Křtitele z roku 1774. Pro svou výbornou akustiku slouží kostel v současné době zejména jako koncertní sál pro hudební akce pořádané ZUŠ Klementa Slavického v Kadani a KZK, kadaňskou městskou organizací pro kulturu.
Kostel sv. Anny pochází ze 16. století. Nachází se na rohu Löschnerova náměstí nedaleko Minoritské bašty. Mimo jiné upoutá pozornost tím, že za dobu své existence vystřídal tři různé církve. Původně si kostel vystavěli kadaňští utrakvisté a luteráni, kterým byl po bitvě na Bílé Hoře roku 1621 zabaven. Dlouhou dobu pak kostel sloužil potřebám katolické církve jako kostel hřbitovní. Přilehlý hřbitov zanikl roku 1883 v souvislosti s budováním okolní parkové úpravy. Po roce 1950 byl kostel předán k užívání církvi pravoslavné, jejíž věřící o kostel pečují dodnes a nazývají jej chrámem Narození přesvaté Bohorodice.
Kostel sv. Petra a Pavla patří k nejmladším sakrálním památkám v Kadani. Vystavěn byl v roce 1903 ve slohu novogotickém z popudu německé evangelické církve augšpurského vyznání a pro svou konstrukci zhotovenou z červených režných cihel je v Kadani znám též jako kostel cihlový nebo červený. Po odsunu německého obyvatelstva roku 1945 byl kostel přidělen k užívání Československé církvi husitské. Právě kadaňský kostel sv. Petra a Pavla se pak stal kostelem, kde za Československou církev husitskou působila vůbec první žena farářka u nás!
Poutní kostel Čtrnácti svatých pomocníků je klášterním kostelem kadaňského františkánského kláštera. Nachází se na jihozápadním okraji města nad řekou Ohří. Jako původně gotický františkánský klášterní kostel byl vysvěcen roku 1480 a následně byl rozšířen roku 1749. Ke zrodu zdejšího poutního místa se pojí legenda, která praví, že na místě dnešního kostela stávalo kdysi popraviště. Jeden šlechtic odsouzený ke smrti oběšením se měl cestou na popraviště modlit ke Čtrnácti svatým pomocníkům a litovat svých skutků. Na šibenici pak visel tři dny a tři noci, ale nezemřel. Městští radní jej proto osvobodili, popraviště dali přesunout na druhý konec města a na místě zázraku nechali vystavět kapli zasvěcenou Čtrnácti svatým pomocníkům. Jiná legenda pak praví, že se jedna žena rouhala Čtrnácti svatým pomocníkům, a poté porodila čtrnácterčata. Skutečný vznik kostela a poutního místa je však neméně zajímavý! Jeho zakladatelem byl totiž Jan Hasištějnský z Lobkovic (1450–1517), šlechtic, učenec, a cestovatel, který dal poutní kostel založit po svém návratu ze Svaté země. Poutní kostel Čtrnácti sv. pomocníků má pak být vystavěn v takové vzdálenosti od kadaňské radniční věže, jaká měla být vzdálenost od paláce Piláta Pontského k hoře Golgota v Jeruzalémě, kde byl ukřižován Ježíš. Interiér kostela je vybaven hned několika unikátními sakrálními relikty. Mezi nimi například hlavní oltář z roku 1752 s obrazem Zvěstování Panny Marie nebo náhrobníky náležející zejména členům rodu Lobkoviců. Z nich nejznámější je pak pohřební tumba Jana Hasištejnského z Lobkovic vyobrazující lidskou kostru obklopenou zvířecí havětí, což je alegorií na pomíjivost lidského života. Největší pamětihodností jsou však fresky zdobící interiér kostela, které věrně napodobují tvorbu významného německého renesančního malíře Lucase Cranacha a na našem území jsou úplným unikátem. V současnosti stále probíhají na těchto freskách restaurátorské práce, a vy tak máte jedinečnou příležitost na vlastní oči spatřit proces postupného odkrývání těchto fresek.
Kostel sv. Rodiny je barokním klášterním kostelem Alžbětinského kláštera na Špitálském předměstí v Kadani. Jednolodní barokní kostel sv. Rodiny vás může zaujmout zejména nástropními malbami od Josefa Fuxe z roku 1770, nádherným rokokové vybavení od kadaňského řezbáře C. J. Waitzmanna či aliančním znakem donátorky kláštera nad vstupním portálem.
Kaple Růžencového bratrstva, tož jen Růžencová kaple, patří k nejhodnotnějším sakrálním objektům v Kadani. Naleznete ji v prostoru za děkanským kostelem Povýšení sv. Kříže, ale zejména ji můžete obdivovat z hradebního parkánu v úseku mezi Katovou uličkou a brabakánem Žatecké brány. Výstavba kaple byla zahájena nejpozději roku 1478 kdy byla zřízena jako součást kadaňské johanitské komendy. Růžencová bratrstva vznikala v křesťanské Evropě na přelomu 15. a 16. století a pořádala společné modlitby a jiné slavnosti na počest Panny Marie. Kaple disponuje směrem k hradbám mohutným zdivem, a sice proto, že byla stavěna tak, aby ji bylo v případě obléhání možné využít jako hradební baštu. Zajímavostí je, že se v kapli kolem roku 1800 scházela skupina osvícenských kněží, z nichž někteří byli členy vídeňské lóže svobodných zednářů. Krátce předtím byl vnitřek kaple přestavěn a užíván jako děkanská knihovna. V té době byly též na její klenbě vymalovány klasicistní výjevy s motivy antických božstev a portréty dvou kadaňských děkanů, Antona Kistenfegera a Maximiliana Pannosche.
