Kadaň a Kadaňsko jsou dějištěm mnohých příběhů, pověstí a legend, které se tradují už od nepaměti.
Pověst se váže k době dávné, kdy se ještě na kadaňském náměstí rozléhal hřbitov. Povídá se, že každý den přesně o půlnoci opouštěl jeden strašný kostlivec svůj hrob. Byl to bývalý kadaňský purkmistr, který proslul svým sobectvím a krutostí! V noci tajemný duch odložil svůj umrlčí rubáš a vydával se do ulic města, na předměstí, a dokonce i do okolních vesnic. Věžník Urban, který bydlel se svou dcerou Juditou v malé světničce ve věži, sledoval jeho řádění z ochozu radnice. Obyvatelé města, radní i farář už byli z chování ducha zoufalí, a tak se Urban odhodlal k velmi odvážnému činu. Když v noci viděl, že duch vyrazil ven z města, pádil k jeho hrobu a vzal na sebe jeho rubáš. V něm pak zase rychle vyběhl do svého příbytku na radnici. Byl teprve v půli schodiště, když se duch vrátil ke svému hrobu a zběsile se začal shánět po svém rubáši, bez kterého se nemohl vrátit do říše mrtvých. Za malou chvíli duchovi došlo, kde má rubáš hledat, a začal zběsile šplhat po venkovní zdi radniční věže! Začal boj o věžníkův život, který vyděšení měšťané poslouchali zamčeni ve svých domech. V momentě, kdy se duch už už blížil ke kamenné soše psa, vyhlédla z okna Judita. Viděla hrozící nebezpečí a v zoufalství trhla za řemen ke kladivu věžních hodin. Díky tomu předčasně odbila jedna hodina po půlnoci a skončila tak hodina nečistých duchů. Kostlivec se s rachotem zřítil dolů. Druhý den po něm na zemi zůstala jen hromádka popela.
Další pověst se týká měšťanky, která v Kadani kdysi bydlela. Byla bohatá, ale také velice lakomá. Když předčasně zemřel její muž, městský radní, pořídila si měšťanka sedm koček a mezi nimi jednoho kocoura černého jako uhel. Její chlupatí miláčkové s ní stolovali na stříbrných talířích a spávali v hedvábných postelích. Když dáma vycítila, že se blíží její poslední dny, sepsala závěť, v níž veškerý majetek odkázala svým kočkám. V závěti také ustanovila, že chce být pohřbena v kryptě františkánského kláštera Čtrnácti svatých Pomocníků. Měšťané se tomuto velmi divili a začaly kolovat řeči o tom, že byla měšťanka čarodějnice a měla spolky s ďáblem! Krátce po tom, co zemřela, se začaly dít divné věci. Noc co noc pobíhal po městě houf ohnivých koček. Městem panoval strach a hrůza, ale nikdo si s tím nevěděl rady. Nakonec se rozhodlo, že se tělo nechá z krypty vyjmout. Poté byla celá rakev svržena ze skal do Ohře a průvody ohnivých koček skutečně ustaly. Pokud ale půjdete v noci po pěšině kolem klášterní zdi, možná uslyšíte kočičí vřeštění a mňoukání. Očarovaný houf koček totiž stále oplakává svou dávno mrtvou paničku.
Kostlivec rozhodně nebyl jediným duchem, který se v Kadani zjevoval. Své o tom věděl Jan Kraupner, františkánský terciář, který každý den navštěvoval ranní mši v klášterním kostele Čtrnácti svatých Pomocníků. Jednou před půlnocí ho probudilo vyzvánění a on v domnění, že ho svolávají k bohoslužbě, se rychle oblékl a vyrazil do kláštera. Na Špitálském předměstí potkal rytíře v brnění. Měšťan kolem něj udiveně proběhl a zastavil se až u Františkánu. Na radničních hodinách právě odbila půlnoc, měšťan až nyní poznal svůj omyl a chystal se k návratu domů. Tu náhle spatřil u klášterní zdi onoho tajemného rytíře. Z kostela zazněly varhany a zpěv bratří františkánů. Jan Kraupner se rychle pokřižoval a uháněl zpět k domovu. Pod kadaňským hradem za sebou uslyšel řinčení brnění a rytíř se objevil přímo před ním! Naštěstí mu Kraupner utekl a domů přiběhl celý vyděšený.
Pokud jste dočetli až sem, nejspíše byste rádi objevili i další z kadaňských pověstí. Chcete-li se dozvědět třeba o posledním kadaňském katovi, udatném Kadanovi, královně Egerii nebo kruté paní z Pětipsů, sáhněte po některé z knih kadaňských pověstí od Petra Hlaváčka. Zavítejte do kadaňského turistického infocentra v ulici Jana Švermy a prohlédněte si i další knihy o Kadani. Všechny suvenýry si navíc můžete prohlédnout v našem online katalogu.
